na Blog.cz

Kapr obecný je hojně hospodářsky využíván.

Jeho chovatelé - tedy trýznitelé se odkazují na dlouhou historii rybníkářství, během níž vyvinuli metody technologie jaké se využívají dnes.

Stresující životní podmínky, krutost a brzkou smrt nazývají výrobním cyklem.

Tito lidé si kapry rozdělili na dvě skupiny - na rybu tržní a na rybu generační.

Tzv. generační ryby se nezabíjí pro masu, ale pro jikry a mlíčí. Celý tzv. výrobní proces začíná v umělých líhních, kde probíhá umělý výtěr. Rozmnožování řídí lidé v prostorách umělé líhně. Při získávání jiker a mlíčí je prý nutné dbát na to, aby nepřišli do kontaktu s vodou. Oplození nastává až rukou dělníků, kteří smíchají jikry a mlíčí s vodou.

Váčkový plůdek je pak vysazen do speciálních plůdkových rybníků. Do své smrti je několikrát přelovován z rybníku do rybníku, poněvadž je to moderní metoda odděleného chovu, kdy se v jednom rybníce mají nacházet jen kapři stejného stáří.

Během svého života jsou částečně přikrmováni obilným šrotem.

Po třech až čtyřech letech jsou vyloveni ( vetšinou na podzim ) a odsouzeni na smrt. Jsou umístěni do manipulačních sádek, které umožňují snadný a rychlý výlov "uložených" ryb. Několik měsíců ( cca dva ) nejsou krmeni. Protože je potřeba, aby měli čistá střeva.

Dnes jsem viděla jednu takovou sádku na Třeboňsku. Hladina vody byla rozryta hřbety neskutečným množstvím ryb, které neustále vyskakovaly do výšky z důvodu absolutního nedostatku místa ve vodě.

Uprostřed sádky vyvěrala voda. Protože je potřeba, aby bylo jejich maso zbaveno bahnité příchutě.

Za chvíli přijelo k sádce velké auto, které už na silnici, kudy jelo, vylilo skrz stěny množství vody.

Zastavilo u sádky. Řidič upravil korbu tak, aby z ní ryby klouzaly přímo do sádky.

Když už všechna voda vytekla, řidič zbylé ryby uvnitř korby vysunoval pomocí tyče s násadou.

Po nějaké době jsou rovnou zabiti a jejich těla rozřezány k prodeji jako pokrmu pro lidi.

Ještě tragičtější osud ( ačkoliv nelze hodnotit a srovnávat v tomto případě míru utrpení, když se zvláště poslední měsíce života kapra změní ve smrtelné vyčerpání ) mají tzv. vánoční kapři. Protože po tom všem je lidé přeloví do malých sádek a postaví na ulici. Kde den za dnem budou čekat, za melodií vánočních koled, na krutou smrt úderem do hlavy, mnohdy vykucháním zaživa nebo kdovíjakým způsobem v domácnostech konečných zákazníků. Narvaní jeden vedle druhého, polomrtví, vyčerpaní, hladoví.

A kapry, které vidíte na fotkách, čeká nejpravděpodobněji právě osud tzv. vánočních kaprů.

Další článek o kaprech, od Michala Kolesára:

Svátek svatého Huberta (3.11.) provázejí svatohubertské slavnosti i mše.

Nedávno jedna taková mše proběhla v Hejnicích, v chrámu Navštívení Panny Marie

Akce začala před místní lesnickou školou, kde se krom davu shromáždili studenti a studentky. Průvod několika vybraných studentů byl oblečen středověkým stylem a v jeho popředí jel na koních student coby symbol svatého Huberta a studentka přestrojena za Dianu, římskou bohyni lovu. V průvodu nechyběli ani sokolníci a sokolnice s dravci a psy.

Průvod uzavíral vůz tažený dvěma utahanými a nervózními koňmi, kteří se často plašili.

Na voze byly kolem dokola připevněny kytičky a na korbě na chvojí ležela dvě mrtvá těla.

Daněly, samice daňka, s prostřeleným tělem ( po myslivecku zásah do komory ) a zabodnutou

větvičkou chvojí v ráně.

a nedospělého srnečka, na němž nebyl způsob vraždy zjevný.

Oba byli rozříznuti od brady až k ocásku. ( Vyjmutí orgánů se praktikuje kvůli brzkému zápachu rozkladu )

Dva veselí studenti a dvě veselé studentky jeli spolu s nimi na voze, držíc za otěže vylekané koně, smějící se a žertovně hovorní.

Průvod, doprovázený velkým davem přihlížejících, objel část města a brzy zamířil k cíli své cesty. Ke kostelu, kde již přede dveřmi čekal místní kněz a dalších lidí.

Mrtvá těla dvou zvířat, která byla zabita pro tuto mši a pak jako hlavní bod zvěřinové tomboly na večerním plese, nyní přesunuli do zádveří kostela. Lidé se vhrnuli dovnitř. Několik prvních lavic bylo rezervováno pro různé předsedy a místopředsedy mysliveckých sdružení a pro jejich rodiny.

Kolem oltáře se seskupili trubači s nástroji a sokolníci s dravci na rukavicích a psy na vodítkách.

Kříž u oltáře byl "vyzdoben" lebkou s parohy a před oltářem mezi košíky s jablíčky a kaštany leželo několik vycpaných zvířat.

Kristus na kříži měl v boku krvavou ránu stejně jako zastřelená daněla.

Mrtvá těla byla přinesena k oltáři coby obětní dar. Při běžných mších se obětuje chléb a víno ( hostie a víno ). Zde k tradičním obětem přibyly krvavé oběti. Ačkoliv by podle Bible měl výklad Nového Zákona krvavé oběti zrušit, jakožto nepotřebné, když se za svět obětoval Ježíš.

Kněz krvavým obětem požehnal.

Daněla měla oči podlité krví. Zaschlá krev jí pokrývala tvář.

Během mše kněz žehnal myslivcům a nad mrtvým srnečkem a danělou sděloval lidem v kostele, že výzdoba kostela se opravdu povedla, až to bere za sdrce. Myslivci jsou prý ostatním lidem vzorem v ochraně přírody, protože udržují lesy, aby správně rostly a aby v nich návštěvník nalezl relaxaci pro tělo i duši.

Na konci mše proběhlo pasování dvou nových myslivců.

Po mši se trubači vyfotili u mrtvých zvířat. Po chvíli se kostel vyprázdnil, všichni odešli. Jen vycpaná zvířata nehnutě stála u nedávno zabité daněly a srnčete.

Biologická definice: hlava kuřete

Legislativní definice: produkt zemědělské potravinářské výroby

Etická ( mravní ) definice: znetvořené mrtvé tělo týrané a zabité bytosti

Sokolnictví: v historii - "umění cvičit a používat k lovu dravé ptáky"

Je to součást myslivectví. A jako takové spadá legislativně do sbírky zákonů 449/2001 o myslivosti, ale dotýká se i dalších právních oblastí: ochrany přírody a krajiny, podmínek dovozu a vývozu ohrožených druhů a ochrany zvířat proti týrání ( samozřejmě ochrany a podmínky v zákonném slova smylu, ne skutečném ).

V dnešní době se ztrácí ekonomický význam sokolnictví a stává se především "zájmem a sportem".

V praxi jde o manipulaci dravce ke svému užitku a lovu, kdy dravec, ve většině případů, nesmí sám zkonzumovat svůj úlovek, který je mu odebrán a sám je krmen kuřátky z velkochovů.

( Hlava kuřátka, narozeného a zabitého, jehož hlava ležela během jedné ukázky dravců na zahradě mateřské školy )

Nový hospodářský význam sokolnictví byl objeven v 2.pol. 20.st - je jím především letecký průmysl a částečně i zemědělství.

V rámci "biologické ochrany" letišť je "používán" k likvidaci všech ptáků a drobné zvěře v okolí letiště sokol, raroh, jestřáb a orel. Ke srážkám ptactva nebo savců může docházet především při startovacím či příletovém manévru.

Letiště bývají umístěna v prostranstvích velmi vhodných pro život spousty druhů ptáků. Jde o rozlehlé roviny se spoustou přehledného prostoru. A především - jedná se o vzácná místa, s nižší koncetrací lidí a pohybu lidí. Ptáci jsou vytlačováni ze svých přirozených sídlišť, hledají tedy svůj životní prostor na těchto prostranstvích, kde opět narazí na odpor lidí. Vlivem této "biologické ochrany" jsou trasy ptačích hejn odkloněny, rozlehlé biotopy znehodnoceny druhovou jednotvárností.

Existují akustické plašiče ptactva, ale nevyhovovují z důvodu, že si ptáci brzy na plašení zvyknou a přestanou mu věnovat pozornost. A také z toho důvodu, že si zvyknout musí. Jejich přirozené prostředí, které k životu bezpodmínečně potřebují, přestává existovat. Některé druhy se dokáží přizpůsobit špíně a ruchu lidmi obydlených míst ( např. holubi ) jiné nikoliv.

vybrání mláďat z hnízd ( sokolníci tyto dravce nazývají "hnízdoši" )

nebo chycení (lapení) mladého ( ročního ) dravce na začátku podzimu ( nazýván "divoch" )

Podle sokolníků jsou výhody vybírání mláďat takové, že dravec má po zbytek života pevnější vztah k svému manipulátorovi než dravec lapen v rané dospělosti.

( Ptáci mají silné rodinné vazby - můžeme pozorovat u labutí, slepic, kachen...jak mláďata vždy a všude pospíchají za dospělými. Čerstvě vylíhnuté ptačí mládě považuje za svého rodiče první bytost, kterou spatří - dravcům sice většinou je ponechán první pohled vlastním rodičům, ale po několika měsících jsou ptáci odebráni. Sokolníci této přirozené ptačí dispozice využívají ke svému prospěchu a přirozenou důvěru a fixaci na "svou rodinu" zneužívají. Zdravým a schopným ptákům je odejmuta soběstačnost a nahrazena "službou svému pánu" vlivem dlouhodobého zvykání a vykořisťujícího způsobu soužití. )

Dospělejší dravec si přinese z přírody často spoustu "zlozvyků" - např. že se specializuje na lov jiných druhů zvířat, než zamýšlí sokolník lovit.

Metody chytání dravců ( v západních zemích používáno především v minulosti )

" Holandská metoda chytání sokolů spočívá v tom, že člověk byl ukryt v chýši, z níž ovládal

pomocí dvou provázků chytací zařízení. První provázek vedl k živému holubovi, který

sloužil jako návnada pro přetahujícího sokola, druhý k podražci, pod nějž člověk sokola s

uloveným holubem opatrně přitáhl a poté jej podtrhl. Důležitou součástí při použití tohoto

způsobu lovu byl ťuhýk zavřený v kleci, který svým křikem upozornil člověka na to, že

sokol je na dohled. Člověk následně přiměl holuba taháním za provaz přivázaný jedním koncem

na jeho stojáky ( = běhák: sokolnický žargon pro část nohy ptáků od drápků po patový kloub ) k opakovaným pokusům o vzlétnutí. To působí na sokola jako magnet, takže ten

neodolá a holuba uloví … Po chycení byl sokol z podražce opatrně vyjmut, byla mu nasazena

sokolnická výstroj - poutka a sokolnická čepička - a byl umístěn do klidné místnosti."

( Rekapitulace - vyděšený a utýraný holub, vyděšený ťuhýk v kleci a vyděšený ulovený dravec = holandská metoda chytání dravců )

"Arabská metoda chytání především rarohů velkých nezávisela na podražcích. Holubovi byl

provázkem dlouhým několik metrů připoután na stojáky plátěný pytlík s pískem jako závaží.

Na záda holuba byla připevněna malá lehká konstrukce opatřená množstvím volně se

zatahujících oček. Raroh, jenž holuba ulovil, se zapletl svými prsty do oček, která se při

dravcově snaze odletět utáhla. Závaží na holubových stojácích ( nohou ) však dravci zabránilo

odtáhnout daleko. Zakrátko se unavil a byl chycen."

( Neskutečné utrpení holuba před smrtí )

"Třetí z mnoha velmi vynalézavých metod chytání malých krahujců nebo dřemlíků pochází snad z

Anglie z konce 19. století. Základem byl samospouštěcí mechanismus, který se instaloval na

místech, kde tito dravci často sedali, vyhlíželi či již zpracovávali své úlovky."

Dnes se v západním světě získávají dravci k sokolnictví především z umělých odchovů ( odchovy dravců se datují od roku 1942, byznysem se staly ale až v 70.letech )

Pár "určen k reprodukci" je umístěn do tzv. chovných komor.

Pokud pár není schopen kopulace

( což je častý problém těchto odchovů z důvodu, že chovná komora je dřevěná stavba, kde mají dravci velmi omezen let, hnízdo je umístěno v místě, které vybrali lidé, ne pár sám a tak často nesplňuje jejich podmínky pro nerušené zakládání hnízda a pár je vybrán uměle, nevolí si přirozeně jeden druhého ),

provádí se umělá inseminace samičky.

V nepřirozeném hnízdě se ptáci často nemohou starat o vejce a tak jim jsou odebrána, do hnízda nastrčena umělá vejce a pravá umístěna v inkubátoru. Po vylíhnutí se mláďata umístí zpátky do hnízda k rodičům.

Mláďata sokola, raroha a jestřába sokolníci odebírají v 50 až 60 dnech jejich života. Orly po 100 až 120 dnech. Ptáci jsou již schopni letu a tudíž "využitelní" k výcviku.

Zdroje a literatura:

Svět myslivosti 5/2007

Výcvik loveckých dravců, Kumbera J.

Fotografie: "Ukázka dravců" - institucionální akce pro děti

Myslivost je: Soubor činností prováděných v přírodě a ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému.

Spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví ( Prosím, povšimněte si zmíněného samoúčelného pojetí myslivosti - jako činnosti, která má být prováděna pro to, aby existovala a aby udržovala tradice. Podivné je i její zařazení do českého národního kulturního dědictví - ze zákonného hlediska se jedná o součást krajinného hospodářství. Tedy činnost naroveň zemědělství. To ale není chápáno jako české národní kulturní dědictví. Proč? )

Myslivost je považována za právně opodstatněnou činnost pro dlouhodobé využívání a ochranu přírody.

"Myslivost omezuje nepříznivé vlivy životních projevů některých druhů zvířat."

"Zasahuje do dalších odvětví lidských činností jako je: obchod, strojírenství, turistika, cestovní ruch, pohostinství, kožedělný průmysl, vědecká a výzkumná činnost, potravinářský průmysl..."

( Dvě protimluvná vyjádření v jednom zákoně - v jedné větě má myslivost funkci " obhospodařující" ( ač opět v nerozumně antropocentrickém smyslu ), v další je myslivost uznána i coby spolučinitel turistických povyražení )

Význam myslivosti: usměrňování početních stavů zvěře.

Důvod podle zákona: husté osídlení lidmi, intenzivní obhospodařování krajiny

( Pomíjí fakticky ekologicky neudržitelný stav a průběh obhospodařování - likvidace původních velkých šelem ( zde byla důvodem míněná konkurence šelem vůči člověku ), lidmi zaviněný přesun nepůvodních druhů zvěře, která skutečně konkuruje zvěři původní, uměle rozšířené choroby ( viz. králík divoký)

Jako druhý význam myslivosti je uvedeno, že je součástí českého národního kulturního dědictví.

Zvěř: obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi volně žijících živočichů

Pozn. ( Fyzický život není obnovitelný ( Pomineme teologický pohled )

Obora: druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř nemůže z obory volně vybíhat

( uznává jí obecní obce s rozšířenou působností )

Bažantnice: část obory, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů ( Bažant je podle zákona volně žijící zvěří, přestože velká část populace žije životem "hospodářského" zvířete )

Honitba je pozemek, na kterém je povoleno vykonávat právo myslivosti. Jedna honitba může obsahovat více pozemků od různých vlastníků.

Honitby se dělí na: soukromé

X

společenstevní

Dále pak na: vlastní ( ve vlastní režii )

X

pronajaté

Většina českých honiteb je pronajatých a společenstevních.

Nehonebními pozemky se rozumí: pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti

Honebními pozemky jsou: všechny pozemky výše neuvedené

Právo myslivosti: souhrn práv a povinností zvěř chránit, lovit, cílevědomě chovat, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia, shozy paroží, jakož i využívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.

Myslivecká stráž: má postavení státního činitele ( dle zákona by měla na každých 500 ha být ustanovena jedna stráž )

Ochrana myslivosti: ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí

nakažlivými nemocemi,

napadením domácími zvířaty

Pozn.( proto zákon dává myslivcům "právo" střílet kočky, psy ( krom ovčáckých psů a druhů lovecky "upotřebitelných" a druhů používaných jako asistenčních ) i zdivočelá domácí zvířata 200 m od nejbližší obydlené budovy.)

škodlivé zásahy lidí

ochrana životních podmínek zvěře

zajištění klidu v honitbě

ochrana mysliveckých zařízení

Plán mysliveckého hospodaření - zpracovává nájemce ( uživatel) honitby a dává ke schválení majiteli honitby ( státní správa zasahuje jen, když se nedomluví )

Plán zahrnuje:

plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou

(jelen evropský, daněk skvrnitý, muflon, jelen sika, srnec obecný, prase divoké, kamzík horský )

plán chovu a lovu drobné zvěře

( zajíc polní, bažant obecný )

plán lovu ostatních druhů zvěře

( králík divoký, bažant královský, holub hřivnáč, husa běločelá, husa polní, husa velká, kachna divoká, kachna divoká z voliérového chovu, lyska černá, polák chocholačka, polák velký )

plán péče o zvěř

plán společných lovů

plán počtu loveckých psů

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§

Definice lovu = lov je především činnost, při kterém je pronásledován živočich, za účelem jeho usmrcení k získání potravy

( jeho součástí může být i "hra" lovce s obětí - kočka si "hraje" s myší, velryba s lachtanem...)

Zvířata i lidé loví taktéž jen "pro zábavu")

Lov uskutečňovaný lidmi ( hon, honba ) = pronásledování zvířete z důvodu:

Zdroje: Znění zákona 449/2001 o myslivectví